Zapomeňte na Ezopa

Velká písmena, pár desítek stránek, na mnoha z nich se vyskytuje pouze jediná věta, roztomilé obrázky? Kdo by nepoznal knížku, psanou pro děti do deseti let... A skutečně, mnoho dětí, které je v mladším školním věku potkalo poprvé dnes říká, že si Lumíky pamatuje a že patřili k velmi oblíbenému veselému i poučnému čtení. Všechny čtyři obsahují příběh, na který navazuje text, psaný běžným písmem „dospělých“ knih. A tak děti odnášely knížky rodičům, že „tam na konci je asi něco pro tebe, tati...“ 

a ti pak, inspirováni a poučeni, přenesli získaný vhled do svých profesních i osobních životů. Od vydání českého překladu uplyne zanedlouho dvacet let. Při revizi textů nebylo třeba aktualizovat ani písmenko, poučení z příběhu neandrtálců je dnes naléhavější než tehdy, lumíci i lidé stále hledají smysl života a jejich rozhodování vykazuje stejné známky slepoty jako u tučňáků. Proto jsou všechny knížky k dispozici v původní podobě, jako dárek vaší touze po poznání a k inspiraci.

Spousta lidí slovo „lumík“ už někdy slyšela, ale přesně neví, co to vlastně je. Někteří si roztomilého hlodavce pletou se zástupcem hmyzí říše lumkem, jiní se světoznámou košickou čtvrtí Luník. V bajce „Lumíkovo dilema“ potkáte lumici Emu, která má v plánu, stejně jako ostatní jejího věku i vzrůstu, během nadcházejícího slavnostního dne, přesně podle starodávné lumičí tradice, skočit ze srázu...

Těm, kteří jsou, i přes silný sociální tlak, schopni položit si otázku „proč?“ je určena knížka, vyprávějící její příběh. Skočila nakonec, protože to tak udělali všichni ostatní, také? Řešíte otázku, jak dál? Drtí vás tlak okolí, jste manévrováni do chování, které ve vás vyvolává otázky? Zajímá vás, jak se s takovou situací vyrovnala Ema? Nejste-li dosud rozhodnuti, zde najdete krátkou ukázku. Knížku lze, za cenu polévky v běžné restauraci, objednat zde.

Od Hollyho, počítače s IQ 6000 z britského seriálu „Červený trpaslík“ víme, že lord Sandwich vynalezl sendvič a Platón plátno... Druhý jmenovaný, kromě přínosu pro textilní průmysl, napsal též své slavné pojednání o jeskyni a stejnou alegorií (ἀλληγορία) začíná i příběh skupinky Neandrtálců, kteří nechtějí vylézt z jeskyně, ve které sice pouze koukají do zdi, jedí to, co jim dovnitř zavane vítr, ale žijí v pocitu bezpečí. Jednoho z nich, Bůgyho, to jednou přestane bavit a vy se můžete dozvědět, jak to celé dopadlo.

České úsloví „je tu sice smrádek, ale teploučko“ vyjadřuje obecnou lidskou neochotu měnit zaběhlé zvyklosti a názory. Sám mozek se vzpírá podporovat aktivity náročné na glukózu a kyslík, a ne nadarmo se proto říká, že myšlení bolí. Některých názorů a postojů je třeba se úzkostlivě držet, jiné je třeba vyzvat na souboj. K rozhodnutí, které jsou které, vám pomůže knížka, do níž lze nahlédnout zde a objednat zde. 

Žijeme ve světě a společnosti, kde je řada věcí dána. Například střídání vlády menšiny nad většinou, vládou většiny nad zpátečníky, pokrokových nad tmáři a tmářů nad revolucionáři. Stádo ovcí, které se čas od času ztenčí, protože vlci si přijdou pro hlavní chod večeře. Dělo se tak odedávna, kam až ovčí paměť sahá. Až se jednou jeden beránek pustil do uvažování: „Je to skutečně naším údělem?

V situaci, kdy jsme vnějším či vnitřním tlakem nuceni opustit naši komfortní zónu, přichází zoufalství. Tlak je příliš silný, imigraci, emigraci, xenofobii, xenofilii, válku, mír, zdražování, zlevňování, morální úpadek, vzestup kultu smrti, vraždění neviňátek, nevěřících, chybně věřících a pochybujících nelze zastavit – zkrátka čirá beznaděj.  Zda tomu tak skutečně musí být se dozvíte v knížečce, kterou lze objednat zde, ukázku z ní najdete zde.

V češtině je výraz politika zprofanovaný. Pokud si při slovech, které mají základ „politik“ rovnou neodplivneme, zůstáváme alespoň obezřetní. Většinou máme za to, že politika je záležitost, která se řeší na Hradě a v podhradí na poměrně Malé straně, cestou na malou či velkou stranu a při nich... Ale politikou je každý postup, který má dosáhnout určitého cíle či cílů. Proto politiku formulujeme i my sami. Máme politiku pro vydělávání peněz (ti z nás, kteří na denní chléb získávají prostředky prací, vědí, jak často jsou naše myšlenky ovlivněny touhou najít nějaký jiný postup...), politiku pro komunikaci s blízkými i dalekými, a dokonce i politiku přístupu k politice. K její formulaci dochází buď mimochodem, nebo politiku vytváříme z určité potřeby a modifikujeme ji podle dosahovaných výstupů.
Tučňáci a mroži také zformulovali politiku, která měla přinést oběma druhům blahobyt. V knížce se dozvíte nejen, jak to celé dopadlo, především zjistíte (někteří z vás poprvé v životě), co to ve skutečnosti je systémový pohled na svět. Knížku lze objednat zde. Pokud se budete chtít o systémovém pohledu dozvědět ještě více, zkuste našeho Průvodce systémovým myšlením.