Trinitární diagramy

Trinitární diagramy jsou vynálezem našeho váženého kolegy, prof. Dr. Marka Šusty. Marek podobu trinitárního diagramu vytvořil při konceptualizaci dynamiky heterogenních psychiatricko-psychologických problémů pro situace, ve kterých nebylo možné nebo výhodné užít příčinných smyčkových diagramů. Myšlenka trinitárního diagramu vychází z jeho filozofického postulátu, že dynamika libovolného systému je vyjádřitelná interakcí tří (přímo) nezávislých proměnných. Myšlenka klíčového významu trojice in mundum creatum je ale

mnohem starší. Jak Marek s úsměvem a skromností jemu vlastní říká, idea je výrazně přítomna v díle jeho předchůdce J. A. Komenského a v náznacích i v textech ještě dávnějších autorů, antických filozofů Sokrata a Aristotela. Pozorný čtenář objeví stopy této myšlenky i ve spisech notoricky polovičatého Platóna, který nezřídka obracel pozornost svých čtenářů k jedné až dvěma (v průměru tedy jedné a půl) příčině jím popisovaných jevů. Pythagorův odkaz v oblasti trojúhelníkologie Marek odbývá mávnutím ruky...

V článku je použit diagram z oblasti Markovy Systémové psychoterapie*, diagram je ale využitelný ve všech oblastech, ve kterých jsou aplikovány příčinné smyčkové diagramy – pro libovolný dynamický systém. Proměnné jsou až na uvedené výjimky záměrně nečitelné, konkrétní obsah vašim diagramům máte dát, jak je u nás zvykem, vy sami.
Narozdíl od příčinného smyčkového diagramu, trinitární diagram nepracuje s informačními spoji. Vazby mezi prvky systému jsou pouze naznačené geometrickými obrazci, nebo zůstávají tacitní. Diagram se skládá ze tří vrstev, nulté (0), minus první (-I) a minus druhé (-II). Nultá vrstva je tvořena právě třemi doménami, které vyjadřují oblasti popisovaného systému na nejvyšší úrovni. V příkladu na obrázku 1 jde o pohled na člověka, který se pro účely hledání odpovědi na položenou otázku (kterou zde explicitně neuvádíme) skládá z domény těla, duše a ducha (corpus, anima et spiritus).

*nikoliv "systemické"

Na úrovni -II jsou definovány opět právě tři proměnné, jejichž interakce určuje dynamiku proměnné na úrovni -I. Pro proměnné trinitárního diagramu (TD) platí stejná pravidla jako pro příčinné smyčkové diagramy (CLD). Pouze domény lze nazvat libovolně, od úrovně -I je třeba dodržet zásadu škálovatelnosti proměnných. Jinými slovy, všechny proměnné musí být vyjádřitelné číslem na škále od x-y, nesmí být binární (0-1,ano-ne apod.) a nesmí se jednat o superlativy („nejlepší ...“ „nejnižší...“). Ta samá pravidla platí pro tvrdé i měkké proměnné. Měkké proměnné (pocity, vlivy něčeho na něco atd.) musí nabývat hodnot na pevně definované škále (např. <0;100> ). Všechny proměnné musí navíc projít „rovnicovým“ testem – hodnota proměnné na úrovni -I musí být spočitatelná pomocí proměnných uvedených ve vrcholech trojúhelníku úrovně -II. Zjistíte-li, že nejste schopni trinitární diagram problému za těchto podmínek vytvořit, přeformulujte zadání, zajistěte diskusí s kolegy či přáteli nový, nezaujatý pohled a pokračujte tak dlouho, dokud neuspějete. Pokud přes veškeré úsilí zůstane trinitární diagram nedokončený nebo nedokonalý, nemá smysl se pouštět do tvorby CLD, tím méně pak simulačního modelu.

V uvedeném příkladu na obrázku 3 je z detailu patrné, že úspěch je ovlivňován mocí, slávou a majetkem. Všimněte si ale, že proměnné na všech úrovních jsou definovány (formulovány) tak, aby dávaly smysl samy o sobě, bez nutnosti znát další exogenní hodnotu. Pokud by ve vrcholu trojúhelníku úspěchu byl např. majetek, je třeba pro výpočet úspěchu znát nejen jeho aktuální hodnotu, ale také hodnotu požadovanou daným jedincem, nebo alespoň hodnotu obecně považovanou za mez finančního úspěchu. Moc je proto definována jako poměr mezi skutečně dosaženou mocí a požadovanou úrovní moci - je tedy sensu stricto poměrovým ukazatelem. Stejně je tomu i u ostatních proměnných. U měkkých proměnných musí být zjevné, že dosahují hodnoty od 0 do, dejme tomu, 100 (nebo <0;1>), u ostatních jde o procentní vyjádření poměru skutečnosti a plánu. Přestože je tímto způsobem možné pokračovat ad infinitum, na této úrovni detailu vývoj trinitárního diagramu končí. V okamžiku, kdy je jeho tvůrce spokojen s jeho podobou, použije jej jako podklad pro následnou tvorbu příčinného smyčkového diagramu, který díky trinitárnímu diagramu začíná tvořit s vymezenými extenzivními hranicemi a jasně danou požadovanou úrovní detailu. Pokud před tvorbou CLD vytvoříte TD, je prakticky vyloučeno, že následně získáte nepřehlednou změť nesourodých vztahů a z hlediska vrstvy nekompatibilních proměnných, počet klíčových proměnných také nepřekročí 27+9 (3³+3²).

Správnost výběru (a formulace) proměnných je třeba v každém kroku ověřit. Ptejte se nejprve, v jakých jednotkách bude daná proměnná na úrovni -I měřena. Potom napište rovnici pro její výpočet. Rovnice musí dávat smysl i z hlediska jednotek. V našem příkladu jsou jednotkou úspěchu procenta. Cílovou hodnotou, která vyjadřuje dosažení požadovaného úspěchu je 100%. Vyšší hodnota je samozřejmě možná, znamená překročení cíle. Rovnice pro výpočet proměnné „úspěch“ může vypadat třeba takto: úspěch = (skutečná moc/požadovaná moc + skutečný majetek/požadovaný majetek + skutečná sláva/požadovaná sláva)*100/3, kdy bude úspěch aritmetickým či třeba váženým průměrem hodnot proměnných úrovně -II. S rovnicí si lze pohrát, můžeme ji klidně psát třeba takto: úspěch = MIN((skutečná moc/požadovaná moc*100 + skutečný majetek/požadovaný majetek*100 + skutečná sláva/požadovaná sláva*100), kdy budeme za výsledek považovat pouze nejnižší z dosažených cílů apod.

Pokud si chcete práci s trinitárním diagramem vyzkoušet, jeho prázdnou verzi ve formátu pdf můžete stáhnout tlačítkem pod tímto textem. Pracujte se souborem ad libitum, jestliže z libovolného důvodu zakryjete copyright, Marek se s vámi nejspíš soudit nebude. Pokud však ve svých pracích zmíníte zdroj, uděláte mu radost. Přejeme vám hodně úspěchů s konceptualizací vašich myšlenek.